Soňa Růžičková: Manažerská práce je výzva, práce učitelky mne ale pořád baví

Jak dlouho se věnujete svému povolání a proč zrovna škola?

Svému povolání se věnuji od 19 let od úspěšného složení maturity na Střední pedagogické škole v Havířově (samozřejmě s výjimkou čerpání mateřských dovolených s mými dětmi). Jako učitelka jsem působila jak v soukromé, tak i v několika státních mateřských školách.  Proč zrovna školka?

Radost z péče o malé děti se u mne projevila velice brzy, již v dětství. Velmi ráda jsem vozila kočárky s miminky a hlídala malé děti sousedům, známým a tetám, opečovávala jsem i mladší sourozence některých mých kamarádek. Ve 3. třídě ZŠ, kdy jsem začala chodit do hudebky do houslí, má cesta vedla okolo dětských jeslí, kde si malé děti často hrály venku na zahradě a já je pozorovala přes plot. V době volby povolání, jsem měla jasno- já chci pracovat v mateřské školce.

Co vás na vaší práci baví nejvíce?

Mé současné povolání je již mírně vzdáleno mým dětským touhám. Jako ředitelka jedenáctitřídní mateřské školy jsem převážnou většinou času více manažerkou než učitelkou. A co mne baví- na manažerské práci to, že není vůbec stereotypní, dává velké možnosti ovlivňovat celý chod školy, o spoustě věcí rozhodovat, tvořit s celým kolektivem.  Manažerská práce je výzvou, vede ke každodennímu překonávání nejrůznějších překážek. Práce učitelky mne baví, ale stále. Čas strávený s dětmi, je mi často odměnou i odpočinkem. Vztah k dětem zůstává a jejich opětovaná radost je nejvíc.

Měla jste chuť s tím někdy seknout?

Ano, samozřejmě, mnohokrát, ale nikdy jsem to neudělala, protože mé osobní krédo je: „Co tě nezabije, to tě posílí…“ Těžších situací zejména v ředitelské pozici bylo mnoho, ať už se jedná o úplné začátky zakládání školy, kdy jsem musela téměř každodenně dva roky v kuse reklamovat a řešit technické závady na rekonstruované budově a zároveň se věnovat utváření pedagogického kolektivu a koncepci školy nebo později, kdy byl nedostatek míst v mateřských školách v Milovicích, přijímala jsem 80 dětí a měla přes 260 žádostí o přijetí a třeba 80 odvolání proti nepřijetí. To byl obrovský tlak ze všech stran. Naštěstí toto již pominulo.

Co považujete za svůj největší profesní úspěch? ¨

Celé Sluníčko. Podílela jsem se na jeho vzniku, vybavení, organizaci, celém jeho chodu, utváření kolektivu zaměstnanců, revitalizaci zahrady…. Je to spousta drobných střípků a radostí ze skvěle odvedené práce jak mé, tak mých kolegyň a kolegů. Nesmírně si vážím všech těch, kteří pracují poctivě, se zájmem a láskou a mám obrovskou radost, když se mi takového člověka podaří do kolektivu najít.

A co naopak za neúspěch?

To je těžká otázka. Asi smířit se alespoň občas s tím, že ne vždy se člověk může zavděčit všem.

Je možné při vašem povolání dobře skloubit práci a rodinu?

Ano lze. Moje práce je sice velmi náročná, ale pokud máte funkční zázemí a vstřícného a milujícího muže, tak lze.

Co máte na své škole nejraději?

Když vidím, že jsou děti spokojené, mají radost a do školky chodí rády.