Robotika i programování. Otevřeno nabídlo tábor s moderní tematikou

Benátecká Základní škola Otevřeno měla krásný příměstský tábor. Zabýval se robotikou a programováním. Děti se nenásilnou formou naučily plno nových věcí, které jim budou platné i do budoucna, např. nevzdávat složité úkoly a pomáhat si.

Přicházím ve čtvrtek do nové budovy školy, která se nachází v Benátkách nad Jizerou na Pražské ulici. Vítá mne pan ředitel Marek Fajfr, který se tady dětem celý týden společně s dalším lektorem věnuje. Táborníci jsou rozděleni do dvou skupinek, jedna staví a programuje roboty ze speciálního lega.

Jeden bude fungovat jako třídička, další bude kreslit, jiný bude mít za úkol projet labyrint a tak dále. Děti jsou soustředěné a pilně pracují. Až na jednu holčičku, která mě tady, spolu s panem ředitelem, provází táborem i celou školou.

Výlet do továrny na LEGO

V další třídě jsou další děti, které programují vlastní hry. Na moji otázku, jak to jde, dostávám jednoznačnou odpověď: „Dobře, jenom někdy to trochu drhne, programujeme různé hry a občas se někdo zasekne.“

Celý týden ale nebyl „jenom o programování“. Na táboře se totiž sešly děti, které školu normálně navštěvují, ale i žáci jiných škol. V pondělí tak všichni ocenili seznamovací hry a venkovní aktivitu. Potom už se děti seznamovaly s tím, jak fungují reální roboti, například v automotive, a pustily se do seznamování s programovacími jazyky Scratch a Python.

„Zkoušeli jsme robo fotbal, to je oblíbená zábava, autíčka na dálkové ovládání, kde se už částečně programuje a měli jsme také výlet. Spolu s dětmi a s partou jejich tatínků jsme vyrazili do Kladna, kde je jedna z největších továren na Lego na světě. Exkurze tady trvala asi tři hodiny, věnovala se nám moc milá paní průvodkyně, prohlédli jsme si provoz a dozvěděli se spoustu zajímavostí. Například, že LEGO je největší světový výrobce pneumatik. Byl to příjemný celodenní výlet,“ popisuje Marek Fajfr.

Jezdící robot se senzorem

Ve čtvrtek, kdy jsem školu navštívila, se táborníci připravovali na páteční závěrečnou přehlídku pro rodiče. Na té děti měly předvést, co vyrobily. „Vznikají super kousky jako plošinové skákačky v počítači, ale i složitější hry. V robotice pak je například pohyblivý složitější robot, robot na kreslení a třídička, jakou jsme viděli právě v továrně na Kladně. Ta odhadne, jestli jede červená nebo bílá kostka a vytřídí je zvlášť do kelímku,“ popisuje Fajfr.

Po krátkém povídání se jdu znovu podívat za dětmi. Programátoři tiše sedí a pracují na svých projektech pod dohledem druhého lektora. Jedná se o Jonáše, jednoho z žáků sedmé třídy ZŠ Otevřeno, který se programování věnuje ve škole i ve volném čase a má za sebou i nějaké soutěže a mezinárodní úspěchy. To „v oddělení robotiky“ už je k vidění nějaký ten hmatatelný výsledek. Kluci zprovoznili robota, který zastaví ve chvíli, kdy se před jeho senzor dostane nějaký předmět. Kluci jej teď pouští po podlaze a před senzor vždy dají ruku. Robot se hned zastaví na místě a jeho strůjci mají obrovskou radost z toho, že se robot nerozbije o zeď. Výsledek ale má být mnohem složitější. Robot se bude muset v labyrintu z lavic a dřevěných desek sám rozhodovat, kudy pojede, aby našel cestu ven z bludiště.

Moje malá průvodkyně už taky skládá svého robota-kreslíře. Loučím se s panem ředitelem a odcházím. Je vidět, že si místí tábor všichni moc užívají.