Jana Bajerová: „Prázdná knihovna je jako tělo bez života“

Přestože je celý den mezi knihami, čtení ji neomrzelo a nejraději má detektivky. Za nejsmutnější období pro svou práci pak považuje pandemii koronaviru, kdy byly knihovny nuceny úplně zavřít. V našem společném rozhovoru se však dozvíte mnohem víc.

Jak dlouho se věnujete svému povolání a proč zrovna knihovna?

Ještě před dokončením vysoké školy jsem začala pracovat v Národní knihovně České republiky. Dalo by se říci, že mě knihovna více méně provází celým mým profesním životem. Nicméně v Městské knihovně v Lysé nad Labem jsem nastoupila až v roce 2012. A proč zrovna knihovna? Vždycky mne přitahovaly prostory knihovny, už jako malou holku. Ke knihám jsem si vybudovala vztah hlavně na gymnáziu, kde jsem četla opravdu hodně. Když nad tím zpětně uvažuji, tak jsem celý profesní život oscilovala mezi kulturou a vzděláváním. A současná knihovna obě tyto složky krásně propojuje.

I když jste celý den mezi knihami – čtete ještě pořád ráda?

Čtení miluji. Jen bych na něj potřebovala ještě více času. Mám ráda hlavně detektivky, ale snažím se číst od každého něco, abych měla alespoň základní přehled.

Co vás na vaší práci baví nejvíce?

Asi ta různorodost. Moje práce je opravdu velmi pestrá a jsem ráda, když mi mezi těmi všemi fakturami, směrnicemi, smlouvami a dalšími papíry zbyde čas i na trochu kreativnější práci, jakou je třeba přednášková či lektorská činnost. Baví mě přemýšlet o tom, jak bychom mohli práci v naší knihovně ještě zlepšit a kam by mohla v budoucnu směřovat. V současné chvíli, kdy knihovna již není jen o půjčování knížek, je těch možností opravu hodně. Zároveň mám velkou radost z toho, když nám pod rukama vzniká něco, co dělá lidem radost, pomáhá a dodává smysl. To je velmi naplňující.

Měla jste někdy chuť s tím „seknout“?

Myslím, že „slabší“ chvilky si prožije určitě každý. Všichni májí dny, kdy se jim do práce moc nechce. Objektivně ale musím říci, že v případě lyské knihovny mě zatím nějaké radikální řešení typu „úplně s tím seknout“ nenapadlo. Snad jsem to teď ale nezakřikla. 😊

Jaký je v dnešní době zájem o knihovnu? Pozorujete nějakou sestupnou, či vzestupnou tendenci návštěvníků?

Musím říct, že zatím úplně nejsmutnějším obdobím pro mě bylo období pandemie, kdy byly knihovny nuceny zavřít pro veřejnost. Prázdná knihovna je jako tělo bez života. Ač jsme i v této době měli v knihovně plné ruce práce, bylo tu bez čtenářů smutno. Dva roky uzávěr navíc byly docela dlouhé a spousta našich čtenářů (zvláště seniorů) se nám z různých důvodů zatím navrátila. Rozjezd po pandemii byl ze strany čtenářů velmi pomalý. Myslím si ale, že v současné době se pomalu opět dostáváme do statistických čísel před pandemií. Určitě tomu pomáhají i možnosti výpůjček e-knih či výdejní a návratový box, který naše čtenáře nelimituje pouze na naši otevírací dobu.
Jak často knihovna nakupuje knížky?

Knižní fond doplňujeme každý týden. Bohužel ale knihovna není nafukovací, takže s nákupem nových knih musíme ruku v ruce dělat i odpisy starých a opotřebovaných.

Je možné při Vašem povolání dobře skloubit práci a rodinu?

Myslím že skloubení práce a rodiny je hlavně o vnitřním nastavení (ať již uvnitř sebe, tak i uvnitř pracovního týmu a rodiny). V knihovnictví v tom nevidím žádný problém. Je pravda, že v tomto oboru pracují převážně ženy a že knihovny mají otevřeno třeba i do večera, takže se někdy vracíme domů docela pozdě. Není to ale každý den. Vždy je potřeba vnímat okolí, vzájemně si vycházet vstříc a nalézt rovnováhu.